Helene Uri je bezpochyby oblíbená spisovatelka, coby jazykovědná poradkyně je zavalovaná otázkami a jako přednášející zvána na široké spektrum akcí. Její zatím poslední román z univerzitního prostředí Ti nejlepší z nás (2006, česky 2008) vzbudil však kontroverzní reakce. Částečně proto, že jde do určité míry o román klíčový (někteří z akademických pracovníků Univerzity v Oslu se v knize poznali).

Současné norské spisovatelce Helene Uri (*1964) v letošním roce vyšel první román v českém překladu Ti nejlepší z nás odehrávající se v akademickém prostředí.

Proč do češtiny překládat román odehrávající se na norské katedře lingvistiky? Román, kde hlavní aktéři bádají krom jiného o budoucnosti norštiny v globalizovaném světě? Přinejmenším ze dvou důvodů.

(...) Pracovní kolektivy připomínající "sterilovanou konzervu ve stavu chronického botulismu", jak své působiště ohodnotí dvě postarší lingvistky, se totiž neomezují na akademickou půdu. A Uri dokáže (ne)kolegiální vztahy, dýky do zad a mechanismus šeptandy vylíčit opravdu zábavně. Možná ale úspěch knize zaručuje i fakt, že čtenář se špetkou škodolibosti může konstatovat, že mezi "těmi nejlepšími z nás" to po lidské stránce vypadá dost bledě a nehezky tu kvete průměrnost. Román Ti nejlepší z nás není suchý traktát ani velká literatura. Je to takový akademický pop. Autorka nezastírá, že si zápletku plnou intrik vypůjčila z červené knihovny. Jen závěr románu má k černobílému světu harlekýnek daleko a připomíná mnohem spíše konec detektivky, kde čtenář sice poskládá všechny dílky skládanky, jenže spravedlnost se ukáže jako povážlivě komplexní veličina.

(...) Patrně z této zkušenosti a bezesporu ze znalosti akademického prostředí čerpá i její próza Ti nejlepší z nás, když nahlíží do uzavřeného světa, kde mezi zdánlivě "nejlepšími z nás" bují kromě obvyklých pracovních vztahů, ambic a soupeření i nevraživost, závist a bezpáteřnictví. (...) Síla Helene Uriové tkví především ve vytříbené práci s jazykem, v obrovské slovní zásobě a schopnosti ji využít jako dokonalý nástroj. Přehnaně intelektuální prostředí je skrze jazyk ironizováno. Už díky výrazům jako sympatická větná syntax, univerzita trpící chronickým botulismem nebo fakultní modrá a pochopitelně díky autorčině talentu vystihnout podstatu minimálními prostředky stojí za to knihu přečíst.

„Tuto knihu jsem musela napsat,“ řekla po vydání románu jeho autorka Helene Uri. V době vydání se již plně věnovala literatuře a rozhodla se napsat knihu odehrávající se v prostředí největší norské univerzity, kde sama několik let působila na katedře fonologie.