Oféliin hlas

Útlá kniha španělské básnířky a překladatelky Clary Janésové se rodila dlouhých dvanáct let. Autorka v ní popisuje svůj osudový umělecký i osobní vztah k Vladimíru Holanovi, na jehož počátku bylo setkání se španělským překladem Holanovy Noci s Hamletem, která pro tehdy jednatřicetiletou básnířku znamenala přelomový životní zážitek. Rozhodnutí Janésové poznat českého básníka osobně vedlo nejprve k písemnému a od roku 1975 i osobnímu kontaktu mezi oběma umělci a Janésové nakonec otevřelo cestu nejen k celku Holanova díla, ale i k českému jazyku a dlouhé řadě dalších českých autorů, jejichž dílo postupně přeložila do španělštiny. Podstatou básnířčina lyrického vyznání je ovšem její mnohovrstevný vztah k Holanovi, který se zasloužil i o vznik tohoto ojedinělého textu, stojícího na pomezí autobiografie, legendy a básně v próze a na pozadí báje o Orfeovi a Eurydice a příběhu Hamleta a Ofélie líčícího zcela ojedinělý případ prolnutí života a literatury, skutečnosti a mýtu.