Jméno růže

Není nutné psát o příběhu knihy, protože ten v tomto případě hraje až vedlejší roli. Ano je propracovaný a opravdu člověk cítí zápach doby, který se šíří oplzlostí, ale i vírou nasáklými stěnami opatství. Jenže ta pravá slast a opojení nad textem autora Umberto Eco je část jazyková. Ano jedná se o překlad, ale Zdeněk Frýbort odvedl, tak dokonalou práci, že je zachována dokonalost originálu. Pokud se ponoříte do knihy, tak si budete moct užít jazykových hříček podaných s lehkostí pírka. Jako by snad knihu psal s vědomím, že napíše takový trhák a každá věta či slovo toto úsilí dokazují.

Kniha rozhodně není pro každého a může se zdát, že je složitější, ale pokud máte čas a stojíte o opravdové umělecké dílo, tak si Jméno růže kupte. Připravte se, ale jak jsem už psal složitost jazykovou a v určitých okamžicích i perverznost příběhu.

Jméno růže, postmodernistické dílo v nejčistší podobě. Pro čtenáře tato kniha může být historickým románen, 'detektivkou', teologickým či filosofickým dílem. Pro nepřipraveného čtenáře, to však může být také velice těžká kniha. Pokud přichází čtenář k této knize bez řekněme rámcových znalostí o církevních řádech, historii křesťanství či té době (14.století)známé filosofii, bude pro něho kniha velmi těžkým a v mnohých částech knihy, řekl bych, až unavujícím čtením.

Pro ty z Vás, kdož se cítíte být znalým poměrů té doby, se s knihou rychle rozloučíte, jelikož kniha Vás nepustí do té doby, než přečtete její poslední stránku. Určitě se k ní vrátíte, jelikož v knize objevíte určitě něco co jste předtím nepoznali. Pokud k takovým 'znalým' čtenářům patříte, tak si k mému hodnocení přidejte o jednu * navíc.

V knize se často setkáte s latinsky psanými výrazy a souslovími, které jsou v 80% případů přeloženy v zadní části knihy. Což je škoda, jelikož mnohým čtenářům mohla být ušetřena 'práce' a tyto latinské výrazy mohli být přeloženy pro rychlejší orientaci přímo na té stránce, kde se vyskytují.

Tato kniha mne osobně nadchla a rád se k ní v budoucnosti znovu vrátím