(...) Kačorova kniha je první, která je psaná z protimašínovských pozic. Argumenty a fakta, které přináší, jsou silné a měli by se s nimi seznámit všichni příznivci našich bratrů. Hrdiny Kačorovy knihy nejsou Mašínové a jejich společníci, ale ti, které oni sami považují za "collateral damages": policisté Oldřich Kašík a Jaroslav Honzátko, účetní národního podniku Kovolis Jaroslav Rošický, které zabili, a hasič Jan Lecián, jehož zmrzačili. S pomocí svědectví rodinných příslušníků a dalších pamětníků i archivních dokumentů Kačor vrací těmto lidem tvář a ukazuje, že také oni byli lidmi z masa a kostí, kteří měli svůj příběh, své rodiny a děti. (...) Spor o smysl českých dějin vypovídá dnes více o společnosti počátku 20. století než o dějinách středověku a národního obrození, které byly předmětem disputace Masaryka, Pekaře a dalších. Podobně tomu bude v budoucnosti s dnešním sporem o Mašíny, v němž jde mnohem více o českou společnost prvních postkomunistických let než o odboj v 50. letech.