Modrá pole

Čechovovské povídky z irského venkova: každá z nich představuje jiný kraj a vykreslením jednotlivých míst nepřímo tematizuje i problémy, které jsou pro Irsko příznačné.

(...) Povídka Claire Keeganové Modrá pole, jež dala jméno i celé knize povídek, je čistá jak venkovský vzduch a pozvolná jak krajina v podhůří. Větami je vidět skrz, vše se přirozeně rozkládá na svém místě. Žádné efekty digitální éry, retuše a filtry, žádné žánrové obrázky ani nekonečné sebezpytování, ale poctivé psaní o lidech. Jaká úleva! (...) Přestože se až na jednu všechny povídky odehrávají na irském venkově, nejde o žádná bukolika nebo pastorální idyly. Irský venkov je tu drsný, šlehaný větrem, slaný. Na takovém místě lze těžko čekat jiné postavy než samotáře, lidi s cejchem vypáleným někde uvnitř. Jsou silní, těžko přístupní a nahořklí. Takový je Brady, titulní postava nejzdařilejšího kusu Vrané koně, takoví jsou Margareta i Stack z Noci jeřabin, povídky, která záměrně přečuhuje až kamsi do mytologie. Samozřejmě, že všichni k sobě hledají cestu, jenže cesty tu často vedou jen do polí, melancholicky modrých, a jedinou jistotou zůstává půda.

Irská spisovatelka Claire Keeganová je ve své sbírce povídek Modrá pole věrná žánru. Snad ještě lépe než český výraz " povídka" vystihuje její prózy anglické označení " short story", krátký příběh. Keeganová jde rovnou k věci a pomocí dokonale vykreslené atmosféry popíše na několika málo stránkách záblesk okamžiku v životě hlavního hrdiny tak sugestivně, že zároveň rozehraje příběh, který, ač skutečně krátký, přesáhne hranice textu a roztáhne se do dlouho přetrvávajícího pocitu neklidu. Autorka pracuje jako fotograf - zachytí jen fragment výjevu, ale tak, že snímek navádí k domýšlení kontextu; vyvolává dojmy mnohonásobně pestřejší, než je samotný obrázek. Keeganová, která sama vyrůstala na farmě, hledá svá témata a motivy na irském venkově - vytváří podivuhodný svět, kde se mísí snění zvířat, babské pověry, křesťanské symboly, problematika celibátu, sexuálního zneužití a osobních krizí.