Paměti vědců jsou specifickým žánrem, jenž bývá určen spíše okruhu zasvěcených. Kniha znalce středověkých rukopisů a písem profesora Pavla Spunara (* 1928) není výjimkou. Přesto jeho vzpomínání může lecčím zaujmout i laického čtenáře. Vlny vzpomínek mapují tři etapy Spunarova života - dospívání v kulturním zázemí pražské středostavovské rodiny, gymnaziální studia v období protektorátu a především spletitou cestu univerzitními posluchárnami do ústavů Akademie věd. Nejčtivější částí knihy je první třetina, v níž autor zkoumá rodinné kořeny a zpřítomňuje klima bytu na dejvické Baště sv. Ludmily, který pravidelně hostil mnohé z předních kulturních osobností života prvorepublikové metropole. Spunarův neskrývaný lokální patriotismus, s nímž líčí rozhraní Dejvic a Hradčan, připomene vzpomínky Jaroslava Seiferta.

„Žil jsem v ‚šedé‘ zóně ‚šedým‘ životem, nic třeskutého jsem neprožil, přesto však mohu o lecčems svědčit. Jde o hledání míry, o udržení chladné hlavy“...