Strýčkova ponaučení

Román Strýčkova ponaučení prozaika Petriho Tamminena (nar. 1966) byl před třemi lety nominován na hlavní finskou literární cenu Finlandia.

(...) Tamminenův román v sobě nese prchavou esenci severu - vylidněnost, pustotu, zoufalství a z toho všeho pramenící černý humor. Člověk nikdy neví, zda smějící se postavy záhy sáhnou po další láhvi, nebo po platu barbiturátů. Strýčkova ponaučení jsou výtečným příkladem úsporného psaní, jež z všednosti dokáže vydestilovat obecně platnou rovnici existenční deprese. Nejpodstatnějším Olliho ponaučením tak v důsledku zůstává posmutnělé: "Člověk je jako líbezná květinka na počátku léta, ale stačí dva týdny bez zálivky a skončí na uzavřeném oddělení."

(...) Petri Tamminen má cit pro svižné dialogy a ani v románu neopustil svůj pověstný lakonický styl. (...) A přestože i zde najdeme množství humorných epizod (například scéna s nákupem rakve pro Jussiho dědečka, který chce na vlastní oči vidět, v čem zanedlouho spočine), hraje Tamminen celkově na daleko vážnější strunu než v předchozích dílech. Jde o to, co po nás zůstane, jakou stopu na světě zanecháme. (...) Strýčkova ponaučení, Tamminenova celkově šestá kniha a druhý román, bývají označována jako román o mužích a pro muže. Ano, najdeme v ní všechny mužské stereotypy: pitky, kamarádství, ženské i rybaření. Ano, vystupují v něm převážně muži; ženy jsou zde jen jako ozdoba, křoví nebo dokonce zdroj potíží. Avšak čtení jen pro muže to rozhodně není. I ženám může o mužích a jejich pohledu na svět (a také na ženy samé) prozradit mnoho zajímavého. Objektivní pravdu tam ovšem nehledejme, hrdinu má každý svého.