(...) Společným jmenovatelem pro všechny je strach z překročení maďarsko-rakouské hranice: "Chtěl jsi zjistit," ptá se Káťa, "kolik strachu v tobě ještě zůstalo?" To, co se chce prozaik dozvědět o své generaci, o sobě, je možné skrze literaturu, která reflektuje minulost. V tom se zásadně liší od "ostalgických" autorů, kteří minulost berou jako vhodné kulisy pro svá vyprávění, a tím ji fetišizují. Pro Inga Schulzeho je minulost proměnná, předmět neustálého zkoumání, jak ostatně ukazuje vývoj jeho próz od Obyčejných storek. Velkým tématem německého spisovatele je a zůstane pád berlínské zdi a zhroucení celého jednoho společenského a dějinného systému. Zajímá ho, jak ještě všude "prosvítají jeho souřadnice a vzorce chování".