Druhá autorova beletristická kniha nás opět zavádí do bezvýchodné každodennosti postav vláčených rozmoklou hlínou života, které ze své chandry dokážou načas uniknout pouze prostřednictvím piva a rumu.

Druhá autorova beletristická kniha nás opět zavádí do bezvýchodné každodennosti postav vláčených rozmoklou hlínou života, které ze své chandry dokážou načas uniknout pouze prostřednictvím piva a rumu. (...) Beranova druhá prozaická kniha Hliněné dny je novela, ovšem s předchozím svazkem má mnoho společného po obsahové, ale i formální stránce - je totiž opět postavena na krátkých útvarech. Každá z jejích jedenadvaceti kapitol je kromě názvu označena také letopočtem děje. Jsme tak postaveni před různá období v životě hlavního hrdiny, starého mládence Jana Švarce, mizerného obvodního doktora v " ďáblově prdeli", ve vesnici u uranového dolu. (...) Beran je z těch, kteří mají co říct, a navíc to říká tak, že mu věříme. Hlína, z níž jsou uhněteny naše dny, je všední, neforemná a měkká hmota.

Téma zmarněného života, začínajícího naivním a šťastným dětstvím a končícího deziluzí, pocitem studu a ztroskotáním, je v próze celkem běžné, nicméně stále silné. Vylíčení lidského života jako celku má vždy svou naléhavost. Proto kniha Stanislava Berana čtenáře zcela jistě dojme.