(...) Jeho "štěstím" bylo, že psal o Led Zeppelin, kapele bohémů plovoucích v černé magii, bluesové muzice, silných autech, drahých domech i levných fanynkách, jejichž svět knížka mimoděk přibližuje také. V polovině sedmdesátých let se stroj Led Zeppelin zadrhl a nechtělo se mu dál. Přišla éra punku a mladé publikum na fenomenální čtveřici zapomnělo. Pád kapely, končící Bonhamovou smrtí v roce 1980, Davis přibližuje stejně objektivně jako její předcházející královskou jízdu. V této části potvrdil, že více než fanouškem zůstal hudebním historikem a novinářem.