„Podmaňovat“ se dá lecjak a leccos: člověk přírodu, jeden stát území státu jiného, muž ženu.

(...) o podmaňování jiných (řekněme hned, že hlavně slovanských) národů se v jeho knize píše velmi obsáhle, jedním z autorových hlavních cílů je dokonce ukázat právě to, jak "podmaňování přírody v Německu bylo až příliš úzce spojeno s podmaňováním jiných". (...) Co se týká samotné přírody, přistupuje k ní autor navýsost vyváženě: není nadšeným obhájcem technického pokroku ani aktivistou Greenpeace. Jestliže podle něj apoštoly pokroku až příliš často zaslepovala přítomná řešení "jednou provždy", environmentalističtí kritici zase příliš často malovali nerealistický obraz minulosti, přisuzujíce přírodnímu prostředí původní vlastnosti, ačkoli už dlouho neslo stopy lidského používání. (...) Pozoruhodné jsou v této souvislosti pasáže věnované Hitlerovu vztahu k indiánům. Autor uvádí Hitlerův výrok z roku 1941 o tom, že "existuje jen jeden úkol: "pustit se do germanizace východních zemí tím, že přivedeme Němce, a na původní obyvatele musíme pohlížet jako na indiány". Podobná vyjádření měla podle Blackbourna dlouhou tradici