(...) Je to hlavně o Africe, protože tam je těch nejchudších nejvíc. Mnozí se jim snaží pomoci, ale znáte to, peníze někde zmizí. Dá se s tím něco dělat? Paul Collier je vědec, a tak všechny závěry podkládá terénním výzkumem, buď vlastním, nebo cizím. A co možná opakovaným. Podívejme se na pasáž, kde píše o žádoucí chartě rozpočtové transparentnosti. Začalo to průzkumem jeho žákyně Ritvy v Ugandě, která v polovině devadesátých let zjistila, že jen dvacet procent peněz, které ministerstvo financí uvolnilo pro školy, zamířilo do cíle. (...) Vedle dohledu shora a zdola je podle Colliera účinný také dohled z boku - mezinárodní srovnání (v Česku bychom se podívali třeba na kilometr dálnice, kolik stojí u nás, v Rakousku, Itálii). Některé africké země se zapojily do srovnávání na principu peer review, dobrovolně. Státní orgány je nenávidí, může být zdrojem potupy a občanského hněvu, ale vyhnout se tomu nemohou.