Výbor z esejů významného středoevropského autora představuje nekompromisní pohled na umění po první větové válce. Právě uměním lze podle Brocha bojovat proti smrti v době krize kultury. (...) Krize kultury je pro něho očividně krizí spirituality, přesněji náboženství. Nejedná se však o přiznání ke konkrétní náboženské praxi. Religio znamená u Brocha prostředkování. Krize hodnot západní kultury se projevuje tím, že jednotlivé hodnotové systémy - autor uvádí obchod, vojenství či vědu - mezi sebou přestávají komunikovat. Zároveň spatřují svůj účel v bezohledném naplnění nejbližšího dosažitelného cíle - ve vlastním obohacení, v zajištění bezpečnosti, v získání dílčího poznatku - , místo aby se vztahovaly k vyšší, společné a nikdy nedosažitelné hodnotě. Brochova analýza moderní funkcionalizované společnosti je trefná a navíc výborně napsaná. (...) V rámci Brochovy teorie hodnot je logické, že tvorba, která se soustředí jenom na uskutečnění dosažitelných cílů - aby to vynášelo, aby to fungovalo, aby se to líbilo - , je nehodnotná, ať už se jedná o botu, dům nebo román. Taková tvorba se podílí na rozpadu hodnot a vede ke zkáze, zoufalství a smrti.