(...) Komediální ladění knihy Po hlavě odráží zoufalou potřebu hlavního hrdiny Martina vydobýt - pokud možno v mezích zákona - drahocenný obraz z majetku jistého vesnického hospodáře, který ho léta nedůstojně skladuje a netuší, co má doma. (...) Hrdinův pád střemhlav mimo realitu, kde spřádá vášnivé sny, však nespěje k úplné katastrofě. Jaké štěstí, že jeho pohnutky nebyly tak amorální, že nemínil uložit kořist do sejfu, nýbrž plánoval ji lidem zpřístupnit, neboť podle Marina "nelze vlastnit chvění zeleně, směšnost našpulených rtů ani odplouvání lodě". Snad proto se nad Martinem spisovatel smiluje a dopřeje mu citové řešení problému, jaké vědátor dosud přehlížel. Ale ať se ve Fraynově kunsthistorické frašce bojuje, lže a šílí ve jménu pravého Bruegela, anebo kvůli pouhé chiméře, číhá tu v záloze na čtenáře zástup morálních otázek k promýšlení.

(...) Nyní, po více než deseti letech, vychází tato skvostná próza ve výborném překladu Zory Wolfové v nakladatelství Paseka. Fraynovy hry i romány se vyznačují silným etickým rozměrem - autor čtenáři nepředkládá kázání, nýbrž otevírá širokou škálu otázek a nabízí na ně pohled z nových, často nečekaných úhlů a zpochybňuje názory a přesvědčení, jež byla do té doby chápána jako danost. Takovou knihou je i Po hlavě. Ale aby nedošlo k omylu - tohle není žádná meditace o morálních hodnotách, nýbrž strhující příběh s detektivní zápletkou, který se čte doslova jedním dechem, nabídne čtenáři osvěžující dávku humoru a zároveň vybízí k hlubšímu zamyšlení.