(...) Děj románu začíná 1.září 1938 a končí ve stejný den o třicet let později, kdy každý rok se odehraje jedna epizoda, která se více či méně vztahuje k onomu památnému dni. Tehdy se - jak praví autor - na levické plovárně naposledy v tomto století šťastně potkávají Němci, Slováci, Maďaři, Češi, Židi i Cikáni a tehdy si chlapci také vymyslí plavecké závody. Vítěz má získat možnost ucházet se o Márii. První ze zářijových závodů však skončí málem tragicky. Jeden z kamarádů se skoro utopí. Ani v pozdějších letech se nepodaří závod dokončit. Nikdy se tedy nevyjasní, kdo z nich má na jejich lásku nárok. Hlavní postavy románu, ačkoli účelně zastupují určité typy, se autorovi podařilo vytvořit velmi živoucí. Klíčem k jejich příběhům je Mária a její "tři nenaplněné životy". Zatímco oni - její muži - se snaží být hybateli dějů, a tato role se jim zoufale nedaří, ona sama je obětí. Pasivní, ale statečnou. Druhou linii románu tvoří krátké fantastické obrazy, trochu připomínající knihy jihoamerických magických realistů.

(...) Pavol Rankov vypráví příběh čtyř přátel z let 1938 až 1968. Jde o tři mladé muže - Čecha, Maďara a slovenského Žida - a jednu ženu. Příběh se začíná 1. září na koupališti v Levicích plaveckou soutěží o dívku, do níž jsou všichni tři chlapci zamilováni. (...) Dějiny se starají o to, aby byly životní dráhy protagonistů co nejpestřejší, dějiště se rozšiřuje na Blízký východ i do USA. Nicméně příběh milostného čtyřúhelníku se románem vine až do konce, neztráceje na síle ani na často překvapivém meandrování. (...) Ocenění zaslouží i jeho vypravěčství. Je suverénní, ukotvené v čase a prostoru, přičemž si dopřává občas i svobodných výletů do říše burlesky - "povídkové" portréty středoevropských papalášů Horthyho či Gottwalda. Pavol Rankov se snaží románově domluvit s generací svých rodičů, obzvláště s tím, co na ni dějiny naložily, s čím se musela vyrovnávat, čemu musela čelit. Přitom však nechce být pietní. Máme co činit s vypravěčem, který románem nepotřebuje historii přepisovat - například ve stylu Jáchyma Topola -, jenž ji ale potřebuje dát vlastní výklad. Ovšem takový, který je s to ctít pravidla románového žánru a jeho potřeby.

(...) Láska k Márii tvoří osu ďábelsky zábavného, a přitom hlubokého románu, v němž hrdinové putují po historicky důležitých cestách. Autor tu nevyužívá jen tradiční vyprávěcí postupy (silný příběh, dialogy, vypointovanost), ale i postmoderní kousavost. Vytváří tak jiný typ historického románu, jenž by své předchůdce našel v Orlandovi V. Woolfové či Psech z ráje A. Posseho. Rankovův pohled na události let 1938-68 obohacuje (nejen) literární svět svou neotřelostí. Nepřipouští romantizaci divokého odsunu Němců a "vůdce" Tisa či Gottwalda s ledovým klidem karikuje ad absurdum. Je tedy velice přínosné, že se nyní kniha dostává také k českým čtenářům. Příběh generace, jíž socialistický režim neumožnil žít a milovat naplno, se čte jedním dechem. Stalo se prvního září můžeme bezpochyby chápat jako svérázné dějiny podle jednoho nekonformního "pravdoláskaře", především se však jedná o bravurní dílo současné slovenské literatury. Lze očekávat, že díky svým kvalitám se záhy stane významnou součástí literární historie.