Květ pouště: Podivuhodné putování somálské kočovnice

Waris Dirie je modelka, spisovatelka, herečka a aktivistka za lidská práva. Napsala několik knih, které se týkají jejího života. Zahrála si ve filmu Dech života. Od roku 1997 začala aktivně vystupovat v boji proti ženské obřízce. Založila nadaci Waris Dirie, která se snaží poukázat na nebezpečnosti, které vyplývají z ženské obřízky.
Květ pouště je autobiografickým příběhem. Autorka v knize popisuje celý svůj prožitý život. Kniha začíná Warisiným útěkem ze Somálska v jejích 13 ti letech poté, co ji chtěl otec provdat za staršího muže a získat tak za ni pět velbloudů. Autorka se vrací ve svých vzpomínkách do dětství, kdy spolu se svou rodinou neustále putovali z místa na místo, aby zajistili přežití všech svých členů a svého dobytka. Autorka dále zachycuje významné události svého života po jejím opuštění Somálska, přestěhování do Londýna včetně strastí vyplývajících z role přistěhovalce a boj o přežití. Také nastartování svého úspěchu v modelingu, později i v osobním životě.
Kniha je psaná poutavým autentickým způsobem. Dramatické události v životním příběhu chytnou za srdce každého čtenáře. Autorka velmi dobře vystihuje své pocity po opuštění své rodné země a dává čtenářům možnost se alespoň prostřednictvím jejích vzpomínek, vcítit do kůže člověka, jehož život je zcela zásadně jiný, než který známe my v naší kultuře.
Kniha je psaná srozumitelným jazykem a je rozčleněna na kapitoly. Na začátku knihy se autorka vrací zpětně do svých vzpomínek na dětství, jinak na sebe události chronologicky navazují. Uprostřed knihy nalezneme fotografie Waris, její rodiny v Somálsku i jejího syna a manžela. I když se nám může zdát příběh místy neskutečný díky svým dramatickým momentům, fotografie nás vrací k reálnosti celého životního příběhu. Kniha může velmi poučně zapůsobit na čtenáře tím, že nás příběh vybízí k zamyšlení o kultuře, ve které africké kmeny žijí a ve které žijeme my. Kniha je určena mladým dívkám, kdy Waris chtěla poukázat na problematiku ženské obřízky a jejím záměrem také zcela jistě bylo nastartovat změnu v rituálně zakořeněných tradicích afrických kultur.
Kniha na mě velmi zapůsobila svým dojemným příběhem, který je napsaný podle skutečných událostí. Kniha je hodně čtivá a zcela jistě upoutá většinu čtenářů, kteří se s příběhem setkají.

Waris Dirieová, autorka dalších knih jako je Svítání v poušti, Děti pouště nebo Dopis mé matce, ve své literární prvotině Květ pouště popisuje svou cestu od somálské kočovnice až k celosvětově známé modelce. Kniha je rozdělena na několik kapitol, z nichž každá popisuje jedno období jejího života – Waris tak můžeme sledovat od doby, kdy jako malá holčička vyrůstala se svou početnou rodinou, závislou na nomádském způsobu života, přes její útěk kvůli domluvenému sňatku do hlavního města Mogadišu, až k její mu životu v Londýně, první m úspěchům v modelingu a konečně ke hvězdné kariéře a aktivní snaze otevřít téma ženské obřízky.
Waris Dirieová ve své autobiografii popisuje všechny překážky, které musela v průběhu života překonat, a to jak tvrdý život v nomádské rodině, která neustále putuje za vodou a obživou, postavení žen v somálské společnosti a znásilnění jako častou praktiku somálských mužů, tak velmi náročné začátky v Londýně, kde neměla žádné zázemí, neuměla jazyk a vydělávala si uklízením v McDonaldu. Díky barvitému líčení autorčina života v Somálsku se seznamujeme i se zvláštnostmi nomádského způsobu života, jako je hodnota velbloudů, role žen v této kultuře, nebo běžná denní rutina a stravovací návyky. Hlavní téma, které se však snaží Dirieová otevřít, je ženská obřízka, která je v afrických zemích běžnou praxí a má zajistit nedotčenost dívky před svatbou. Dirieová poukazuje zejména na neodbornost těchto zákroků, nízký věk dívek, které obřízku podstupují, a jejich vysokou úmrtnost, která z těchto podmínek logicky vychází. Dále na svém vlastním případu poukazuje na problémy, kterým musí žena po podstoupení obřízky čelit, a to jak zdravotní, tak psychické povahy.
Dirieové se její záměr skutečně povedl. Díky svému prvnímu rozhovoru o tomto tématu v ženském časopise a následujícím aktivitám v boji proti ženské obřízce se jí podařilo na tyto nebezpečné a nehumánní praktiky upozornit v západních zemích a představit jejich rizika širší veřejnosti. Dirieová proto byla jmenována velvyslankyní Populačního fondu OSN, založila vlastní nadaci a po celém světě stále aktivně usiluje o osvětu v oblasti rizik ženské obřízky.
Jedním z kroků pro větší medializaci tématu ženské obřízky bylo využití námětu knihy Květ pouště pro natočení stejnojmenného filmu. Ačkoliv byl oceněn Bavorskou filmovou cenou a nominován na další filmová ocenění, z mého pohledu tento film postrádá mnoho detailů, které lze nalézt pouze v knižní podobě. Je samozřejmé, že ve filmovém zpracování je námět upraven, některé části jsou vynechány a naopak zdůrazněny jsou dramatické momenty, které ději dodávají spád, avšak já osobně jsem filmovou podobu příběhu hodnotila jako příliš „okleštěnou“, tedy zbavenou mnoha menších zápletek a popisů, které poskytovaly celému příběhu vysokou autentičnost. Například jsem zde postrádala prezentování běžného života somálské kočovnice, které bylo ve filmu potlačeno ve prospěch sledování Warisiny dráhy modelky a bylo naznačeno pouze v několika flashbacích, soustředěných zejména kolem stěžejního tématu ženské obřízky. Mimo jiné pro mě byly v knize hodnotné také úvahy samotné Dirieové o své vlastní kultuře a rodičích, kdy na jedné straně autorka kritizuje ohavné praktiky, které jsou součástí somálské kultury a byly zprostředkovány jejími nejbližšími, na druhou stranu však zdůrazňuje, že své rodiče neobviňuje a stále je hrdá na svůj původ. Právě toto vyrovnávání se svým kulturním dědictvím je z mého pohledu velmi zajímavá část knihy Květ pouště a je jedním z důvodů, proč je velmi dobré si ji přečíst.

V roce 1998 Waris Dirie vydala svou autobiografii s názvem „Květ pouště“, která se rázem stala mezinárodním bestsellerem. Až po 11 letech se kniha dočkala filmové adaptace, a to zejména kvůli vysokým nárokům samotné autorky na kvalitu a autentičnost obsahu.
Waris popisuje neuvěřitelný příběh svého života, který začal v poušti v Somálsku mezi nomády. Ačkoliv si velice cení svého původu, rodinných vazeb, pocitu sounáležitosti s přírodou, vypráví také velice podrobně o utrpení, které musela podstoupit v pěti letech, kdy byla obřezána a zašita; o rituálu, který má v Africe tradici více jak 1000 let a který se v západních zemích jeví jako naprosto iracionální.
Bylo jí 13 let a měla dohodnutý sňatek s 60 letým mužem. Vnitřní síla a přesvědčení, že má její život smysl, jí dodá kuráž utéct z rodné vesnice pryč. Mladá dívka vstává před úsvitem, když všichni ještě spí a utíká z vesnice pouští, zatímco s sebou nic nemá. Žádné jídlo, pití ani boty. Je pouze zahalená v šátku a jen zázrakem tuto namáhavou cestu přežije. Instinkt, který se u ní vyvinul možná právě kvůli nomádskému stylu života, jí pomůže najít cestu za svou tetou v Mogadišu, následně cestuje do Londýna, kde pracuje jako služebná na somálské ambasádě.
Později pracuje u McDonald´s a všímá si jí významný módní fotograf Terence Donovan. Waris je oslnivě krásná a stává se z ní velmi žádaná modelka. Rázem dostává jednu pracovní nabídku za druhou, ale ani to není jejím osudem. Život v Londýně jí postupně ukazuje, že se od západních žen značně liší. Uvědomuje si, že ne všechny dívky musely projít tím stejným utrpením, co ona. Mimo jiné trpí několika vedlejšími příznaky obřízky, jako např. nesnesitelné bolesti v období menstruace, potíže při močení, apod.
Konečně v roce 1995 sbírá odvahu a zveřejňuje svůj příběh pro časopis Marie Claire (rozhovor s názvem „The Tragedy of Female Circumcision“). Waris chtěla tímto rozhovorem rozšířit povědomí o ženské obřízce alespoň od jedné ženy, která si tím sama prošla a možná tak pomoct jiným ženám, které tímto rituálem ještě neprošly. Výsledkem rozhovoru bylo to, že jí kontaktovalo OSN a v roce 1997 se stává ambasadorkou za ženská práva v Africe a snaží se eliminovat praktiku ženské obřízky. Konečně má pocit, že plní svou životní misi.
V knize také uvádí pár zajímavých statistik. Ženská obřízka se převážně provádí v 28 zemích Afriky. OSN odhaduje, že tato praktika byla provedena na 130 milionech dívek a žen. Nejméně 2 milionům dívek každý rok hrozí, že budou dalšími oběťmi, tedy téměř 6000 dívkám denně. Operace je většinou prováděna ženou z vesnice v primitivních hygienických podmínkách bez použití anestetik. K obřezání se používá cokoliv je po ruce – žiletky, nože, nůžky, sklo, ostré kameny a v některých regionech dokonce zuby. Není neobvyklé, že žena následky obřízky nepřežije.
Kniha vypráví velmi hluboký, emotivní příběh, který jistě zasáhne každou ženu, a proto stojí za přečtení.
Od svého úspěchu s knihou „Květ pouště“, Waris vydala ještě 3 další úspěšné knihy. „Svítání v poušti“ (2002) vypráví o jejím návratu do východní Afriky po letech strávených v Evropě a USA, pro další knihu „Děti pouště“ (2005) Waris a její tým provedly rozsáhlý výzkum afrických komunit v Evropě a odhalily, jak vysoce je stále rozšířena praktika ženské obřízky. Zatím poslední kniha „Dopis mé matce“ (2007) je velmi osobní zpovědí, ze které lze pochopit, jaké kulturní konflikty vznikaly mezi ní a její somálskou rodinou.