Zajdeme na blahobyt nebo chudobu

(...) Henek se ptá filozoficky a oba "protagonisty" má k tomu, aby se nad otázkami i filozoficky zamýšleli, aby takříkajíc v přímém knižním přenosu nedávali naučené odpovědi, nýbrž aby prošli (sebe)reflexí. Proto se Henek k načatým tématům vrací, ukazuje, jaké nachází v jednotlivých názorech rozpory, a tento proces nabízí čtenářům. (...) Jako červená nit se publikací táhne obava, že demokracie v sobě obsahuje prvky vlastní destrukce. Jakkoli se oba politici demokracie zastávají, připouštějí svorně, že si většina může zvolit své představitele špatně a přivodit vlastní záhubu, jak se to stalo v Německu nebo -volbou komunistů v roce 1948 - právě v Československu. Oba politici se také shodují na tom, že se ve jménu politické korektnosti stále podceňuje a bagatelizuje nebezpečí rozpínavého islámu a že je načase začít hájit hodnoty západní civilizace a hovořit o tomto problému otevřeně. Shoda panuje i v náhledu na bujení stále nových zákonů a nepřehledného právního systému, který více a více svazuje svobodu občanů a je lépe a lépe zneužitelný.