Jest to totiž kniha nadmíru půvabná, i když zároveň, jak jen může být kniha anekdot, také smutná. Je vyprávěním o světě, který v čase, kdy Torberg knihu psal (vyšla německy v roce 1975, ale vznikala postupně dvacet let), nenávratně zanikl. Přináší vzpomínky na desítky postaviček i velkých postav středoevropské kultury, míhají se tu osoby u nás známé (E. E. Kisch, Max Brod, Karl Kraus...) i méně u nás známé, ale do tohoto prostoru náležející: Karl Tschuppik, Franz Molnar, Alfred Polgar nebo krásná postava vídeňského advokáta chudých doktora Sperbera, podle kterého jako by napsal Karel Čapek svého dr. Galéna. Je v tom svět vídeňských kaváren, z nichž nejoblíbenější bylo dávno zaniklé Café Herrenhof, ale k pohrdnutí nebyl ani Central nebo Griensteidl. Je to svět, který dnes snad ještě v nějakých záblescích je ve Vídni patrný, ale když už, tak hlavně díky nostalgii a knihám, jako je tahle.