Název románu Dinise Machada by docela dobře mohl místo tečky končit otazníkem. Ve čtenářově hlavě se otázky rojí od samého začátku, tedy od okamžiku, kdy se naprosto bez varování, bez jakéhokoliv nápomocného úvodu ocitne v místnosti, snad pracovně, kanceláři. A není tam sám. Slyší hlasy dvou mužů. Jeden, jakýsi Austin, mluví skoro pořád. Co je zač?

(...) V románu Co tvrdí Molero jde pak o rozhovor Austina a Mistera DeLuxe, kteří předčítají Molerovu zprávu o životě "chlapce" a následně ji glosují. Sloveso tvrdit tedy neoznačuje nějaké sveřepé trvání si na svém, ale daleko více znejistění toho, co se říká, upozornění na subjektivitu předkládaných názorů a informací. (...) Co tvrdí Molero tedy předstírá, že zůstává nízko, v pouhém vedení řečí, ovšem vpravdě jde o vysokou literární hru, jejímž jediným důvodem je právě samotný průběh hry mezi autorem a čtenářem. Základní je motiv tajemství, ale všichni zúčastnění od začátku tuší, že se s koncem románu nerozplyne. V románu Co tvrdí Molero tak vše souvisí se vším – nízké s vysokým, intimní s veřejným, konkrétní s anonymním a tetování Myšáka Mickeyho s odkazy k Paní Bovaryové.

V češtině poprvé vychází důležitý portugalský román Co tvrdí Molero. Jeho autor Dinis Machado může být pro české čtenáře příjemným překvapením. Kniha se totiž poetikou, jež směšuje banalitu se vznešeností velejemné literatury, podobá prózám Bohumila Hrabala.

V češtině poprvé vychází důležitý portugalský román Co tvrdí Molero. Jeho autor Dinis Machado může být pro české čtenáře příjemným překvapením. Kniha se totiž poetikou, jež směšuje banalitu se vznešeností velejemné literatury, podobá prózám Bohumila Hrabala. (...) Knihu Co tvrdí Molero Dinis Machado nejdříve předčítal doma kamarádům z mokré čtvrti, kteří neměli s uměleckým světem nic společného. Protože se jim to líbilo, pokračoval v psaní a nakonec knihu, sice na tom nejlevnějším papíru a za cenu ostudných sta escud, vydalo nakladatelství Bertrand. A rozhodně nelitovalo. Kniha se stala vůbec prvním bestsellerem po Karafiátové revoluci, byla vydána ještě pětkrát a přeložena do šesti světových jazyků a dnes již patří ke klasickým dílům portugalské literatury.