Sněženky

Současná Moskva. Na léta devadesátá čili na divoký východ se v románu vzpomíná s nostalgií. Poměry v bývalé "říši zla" se přece jen jaksi po putinovsku uklidnily. Či spíše uklidily pod zem, hory úředních spisů, leckdy za mříže či pod sníh. A to doslova, neboť Sněženky, což je název románu britského novináře a spisovatele Andrewa Millera (1974), značí mimo jiné oběti vražd, v zimě zahrabané pod sníh, a to nikoli v tajze, ale přímo v srdci matičky Rusi. Příběh vypráví právník Nicholas. Na východ vyrazil někdy po třicítce, tedy v období, kdy prý spousta lidí zažije první zhnusení nad tím, "kam to dotáhli a kým jsou". (...) Spíše než jako další pokus o thriller Millerův román vyznívá jako vydařené pokračování jedné linie britské prózy. Totiž sondy do života expatů, dobrodruhů proti své vůli a vždy trochu zkrachovanců, jak je ztvárňoval klasik Graham Greene, kterého autor, bývalý student literatury, kdesi v knize zmiňuje.

(...) Hrdinou je londýnský mladý právník Nicholas, jehož firma poslala na rodící se nový trh, aby zajistil podmínky stavby ropovodu. Ten se v metru při běžné potyčce se zlodějem kabelek seznámí se sestrami Mášou a Káťou. Do první se zamiluje. Mladé ženy využijí cizincovy právní služby i jeho finance při fiktivní výměně bytu údajné tety, která vzpomíná na manželovo postavení ve vědeckém výzkumu v bývalé mocnosti. Právě popis několika postav moskevské společnosti, na první pohled nesympatického podnikatele Kozáka s vazbami na Kreml, Nicholasova souseda Olega, hledajícího přítele, jemuž zřejmě hrozí, že se stal "sněženkou", i "tety" Taťjany patří ke kladům svižně vyprávěného příběhu.(...) Miller byl v letech 2004–2007 moskevským dopisovatelem listu The Economist, takže poznal dobře prostředí, tolik připomínající českou realitu počátku devadesátých let. S nastrčenými "bílými koňmi", nic netušícími, jaké zlodějny nebo přesuny majetku svým jménem vědomě či nevědomě zaštiťují.