(...) Pět mužů přijíždí na opuštěný řecký ostrov, pětadvacet let od konce druhé světové války. Mají za sebou nacistickou minulost, ačkoli nebyli žádní kápové či pohlaváři Hitlerova režimu, nýbrž řadoví vojáci wehrmachtu a bojovali spíše proto, aby se bránili a přežili. (...) Próza Zdenka Primuse, kurátora, autora a editora řady publikací věnovaných výtvarnému umění, staví na autentických výpovědích pěti aktérů, kteří bilancují život a neschopnost jej normálně žít. Je to příběh o výčitkách svědomí, o touze po odpuštění, o vině jednotlivce v totalitním režimu.
Muži poznamenaní válečnou i poválečnou zkušeností vedou na osiřelém ostrově diskuse o bojích, porážkách, vlastní slabosti, o životě a smrti, o tom, zda a jak lze vůbec potrestat bezpráví a zda je lze vůbec odčinit. Je možné odpustit druhým a sobě? – ptají se aktéři příběhu a s odstupem času se snaží pochopit i omluvit své konání i smýšlení před čtvrt stoletím a zamýšlejí se nad tím, zda a co mohli ovlivnit.