Příběh muže, který si přestává vědět rady s vlastním životem – tápe nad tématem svých knih a neví, co si počít sám se sebou, se svou rodinou, kariérou.

(...) To Adam Haberberg se ocitl na ostrohu svého života: jako spisovatel propadl, s manželkou se odcizili, a navíc má zdravotní problémy s okem. Tato výjimečná situace ho náhodně zavádí do domu bývalé spolužačky Marie-Thérése, která žije osaměle. I v románech zůstává Yasmina Reza věrná divadlu. Zatímco dramata stojí na dialozích, v prózách autorka sází na monology - i když jsou v novém románu prezentovány v er-formě. Hlavní hrdinové a vypravěči promlouvají způsobem "co bych býval řekl tomu a tomu, kdyby tady teď býval byl seděl". V románech Yasminy Rezy tak vítězí moderní osamělost, odcizenost.

(...) Adam Haberberg je muž, který si v návalu všednosti uvědomí, že mu život proklouzl mezi prsty. Sedí na lavičce v Jardin des Plantes, pozoruje pštrosy – podobně zbytečná zvířata jako on – a hlavou mu táhnou neradostné myšlenky. (...) Reza si postavila psací stůl přímo na čelo Adama Haberberga, dívá se jeho očima a prakticky neopouští jeho podrážděné vědomí. Živý tok jeho myšlenek, komentářů, bilancování a vzpomínek nese knihu dopředu i přes absenci výraznějšího vnějšího děje. Banální konverzace s Marií-Thérese ho vždy na okamžik vytrhne, ve skutečnosti však Adam nechápe, jak to, že se nechal naložit do džípu a odvézt kamsi do rozestavěného satelitu. Obyčejný život Marie-Thérese ho fascinuje a děsí – jen všechny ty spotřebiče vyrovnané na kuchyňské lince! Míjení ústí v patetickou konfrontaci, ta se však příznačně odehraje zas jen ve vnitřním monologu...