Ačkoli neoblibuji konspirační teorie, autorům knih s nosnou konspirační myšlenkou ráda přiznám body za invenci potřebnou k tomu, aby čtenáři předložili příběh, v němž hlavním hrdinům vdechnou životnost a uvěřitelnost, příběh naznačující, že si dal autor práci nastudovat dobové reálie a upřímně se snažil příliš se proti nim neprohřešit. Panu Martiglimu se to, myslím, celkem povedlo.