Zaniklý svět stříbrných pláten: Po stopách pražských biografů

Tuto publikaci lze bez přehánění označit za první ne snad zcela vyčerpávající, ale přece velmi ucelené zpracování jistě pozoruhodného tématu starých pražských kin, kterých v české metropoli v dobách největšího rozmachu bylo více než sto, ještě v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století průměrně kolem osmdesáti a z nichž i dnes mezi nově vybudovanými multiplexy a prodejnami levných DVD bojuje o své místo na slunci alespoň několik posledních mohykánů s často dlouholetou tradicí jako Lucerna, Ponrepo, Světozor či Aero. Autoři v první části své práce podávají přehled o počátcích a vývoji kinematografického dění v českých zemích zejména do znárodnění kinematografie v roce 1945, ve druhé pak formou průvodce seznamují čtenáře (mnohdy jistě pamětníky) s – většinou již zaniklými – biografy jednotlivých městských částí a líčí leckdy vrtkavé osudy těchto „stánků světel“ i osobností či filmů s nimi spojených. Nedílnou součástí díla bratří Čvančarových je rozsáhlá obrazová část vytvářející jakousi koláž či mozaiku starých pražských biografů, promítacích kabin, dobových vstupenek, fotosek i plakátů, majitelů kin, promítačů, kameramanů, režisérů, herců – nejen z filmů českých, ale i z těch zahraničních, které se ve sledovaném období v pražských biografech promítaly.