(...) Červíček, který do Prahy přijel, aby se léčil z následků pobytu neznámého parazita v jeho útrobách, v Praze onemocněl steskem po pralese. Nakonec oba odjeli zpátky do paraguayského Pacheka. A byl nejvyšší čas, neboť chráněnec nejenže pronásledoval kominíky se sekerou, považuje je za démony, nejenže kradl paním a dívkám knoflíky z blůziček, ale po pás se klaněl policajtům s kohoutími chocholy, pokládaje je za náčelníky a šamany, čím se chronicky dopouštěl urážky úřední moci. (...) Když Čerwuiš s Fričem dorazili zpátky do Pacheca, vybalil novověký Prométheus z cestovní bedny několik žárovek. Svolal vesnici a slíbil, že udělá den. Žárovky rozvěsil po stromech, spojil provazem a na jeho konec přivázal vypínač. Setmělo se a Červíček otočil vypínačem. Tma se ani nehnula. Otočil podruhé, potřetí a noc ještě potemněla. Bohyně Elektřina opovrhla nekoncesovaným kouzelníkem. Nicméně druhý den vyšlo slunce jako dřív, slunce, jaké v mlhavých Čechách nesvítí. To vše a mnohem víc se dočtete v knize Alberto Vojtěcha Friče Čerwuiš aneb Z Pacheka do Pacheka přes střední Evropu, kterou pro nakladatelství Titanic upravila, k vydání připravila a veledůležitou poslední kapitolu napsala Yvonna Fričová.

Souběžně česky a francouzsky vydaný komiks Lucie Lomové Indiáni upoutal loni pozornost kritiky i čtenářů. Nyní máme znovu možnost poznat reálný příběh, který vznik grafického románu inspiroval. (...) Fričovo vyprávění, které se dočkalo knižního vydání až v devadesátých letech, bylo plné anekdotických příhod – mimochodem indiánův pobyt v Praze posloužil i Jaroslavu Haškovi jako námět k satirické povídce Indián a pražská policie –, za nimiž se ovšem skrývala neanekdotická realita. Ostatně i sám Frič se cítil svými pobyty v jihoamerické divočině proměněn. V textu, který v současném vydání jeho knihy vychází poprvé a nahrazuje předmluvu, mimo jiné čteme: "Když jsem s Čerwuišem přijel na podzim roku 1908 do Prahy – mezi své – shledal jsem ke svému údivu, že jsem doma cizincem. Hůř než cizincem."