Boleslav II.: Sjednotitel českého státu

Ptám se v reakci na první, níže publikovaný příspěvek. To, že Petr Charvát pojal svou knihu svébytným a dá se říct, že i originálním stylem, není přece a priori nějaká chyba! Jistě, některé puristy v řadách dějepisců či žroutů historie, může způsob zpracování životopisu druhého českého Boleslava otrávit a zklamat. Nuž, ti nechť knihu zavřou a věnují se něčemu smysluplnějšímu... Já autorovi za odvahu pojmout publikaci spíše esejisticky, za sympatickou snahu pomocí textu komunikovat s čtenáři fandím a nevidím na řečeném nic problematického. Dobrým historikem je jen ten dějepisec, který dokáže srozumitelně 'distribuovat' své myšlenky, závěry a nápady a přitáhnout zájemce ke svému tématu. Charvát tuto charakteristiku dobrého historika (a vlastně každého pořádného vědce) splňuje. Ostatně, v případě biografie Boleslava II. měl úlohu zdatného popularizátora stíženou faktem, že období druhé poloviny 10. století není ani pro české dějepisné fandy obdobím, které je příliš 'sexy'. Jednoduše z toho důvodu, že naši tehdy žijící předci jsou nám již příliš 'mentálně vzdáleni'. To, jak žili, mysleli a chovali se, je nám mnohdy cizí a nepochopitelné. A právě z toho důvodu prokládá Petr Charvát boleslavskou studii informacemi o tehdejší společnosti, životním stylu, myšlení či úplně běžném životaběhu Čechů raného středověku. Nečteme tedy jen o jednom českém knížeti z rodu Přemyslovců, ale o celé době, v níž žil a působil. Kdo byli Boleslavovi rodiče? Jak vypadala výchova jejich dětí? Bylo u nás rozšířené mnohoženství? A co třeba pozůstatky pohanských kultů? Co dálkový obchod? Jak se tehdy vybíraly daně? Jak se pohřbívalo? Jak žil a zemřel sv. Vojtěch? Jaká byla zahraniční politika českého státu? A kam až tento celek sahal? Proč došlo na přelomu 10 a 11. století k tak hluboké krizi přemyslovského státu? Kniha Petra Charváta se hemží inspirativními otázkami a poučnými odpověďmi, jež jsou mnohdy - a logicky - pouhými domněnkami. Zkrátka, kniha o sjednotiteli českého státu je podařeným dílem, které jistě donutí nemálo čtenářů ke korekcím v jejich názorech na 'temný středověk'. Velmi užitečný a též dobře zpracovaný je odkaz na relevantní literaturu. Kdyby kniha měla více, než jen 188 stran samotného textu, zasloužila by si o hvězdičku víc:-)!

I když kniha jistě potěší čtenáře svým čtivým (avšak dosti specifickým) jazykem, může naopak zklamat několika skutečnostmi: autor si v knize několikrát vzájemně odporuje, a to i když pátrá po věku svého hlavního hrdiny; občas se vcelku bezdůvodně opakuje něco, co se rozebíralo před pár stranami - v knize, zvící cca. 200 stran to asi není nutné; autor přichází s mnohdy převratnými a novými tvrzeními, zapomíná však říct, proč si myslí to, co si myslí. To vše ale v konečném důsledku znamená, že v jinak čtivé knize, která se snaží čtenáři přiblížit všechny různé myslitelné aspekty oné doby, něco chybí: dílo totiž působí nedotaženým dojmem.