(...) Kniha přináší devatero povídek, jejichž čtení má velmi podobný průběh. Autor povětšinou nasadí nějaký bizarní motiv - třeba hned v úvodní Adopci se jedná o snahu adoptovat nebožtíka. Zápletka možná až příliš vycucaná z prstu, ale proč na tento způsob tvorby nepřistoupit - třeba se tím osvítí něco, co dosud zůstávalo ve stínu, a třeba i vtipně...

(...) Profese mu v tvorbě zostřuje pohled a evidentně kultivuje smysl pro přesnost, obrazy a metafory připomínají anatomické kresby. A taky vládne černým humorem, smyslem pro ironii, jímž jsou obdarováváni lidé nahlížející do podstaty života - tenkrát byl jeho život ještě jako bábovka, v níž se vlnilo i kakaové těsto štěstí, představuje jednoho ze svých antihrdinů.