Druhý díl životopisného románu představuje Josefa Hlávku jako nejžádanějšího vídeňského architekta. Za své projekty obdržel v roce 1867 cenu na Světové výstavě v Paříži. Získal obrovské jmění, které chtěl využít k podpoře české vědy a umění, a k tomu potřeboval mít na své straně mnoho významných lidí.