(...) Dějiny čtení Alberta Manguela jsou lyrickým vyznáním a současně i odbornou prací. Snaží se co nejkomplexněji postihnout mystický proces vnímání a vstřebávání psaného textu. (...) Má-li ale mít naše četba smysl, máme-li skutečně proměňovat nejen život ve čtení, ale i čtení v život, je třeba právě toto zrcadlení rozbít. (...) „ Podaří-li se to někdy, pak podle Manguela „čteme se zatajeným dechem, s chvěním... jako kdyby se někde hluboko v nás otevřela vzpomínka - a my poznali něco, o čem jsme netušili, že v nás je... a jsme potom starší a moudřejší.“ Jeho Dějiny čtení takovou možnost nabízejí.

(...) Manguel je skvělý vypravěč, a namísto elementární věcnosti odborné studie proto svou práci pojal jako osobní příběh vášnivého a nenasytného čtenáře, kterým neustále prolíná velký příběh dějin čtení. (...) Na knihu Dějiny čtení si každý čtenář taky udělá jiný názor. To základní jí však upřít nelze. Naléhavě připomíná výjimečnou lidskou schopnost, díky níž je možné nejen komunikovat, uchovat paměť a zkušenosti, podat svědectví, ale také nahlédnout do své duše a zabývat se tajemstvím skutečně jedinečné knihy, kterou není nic jiného než samotný život.

(...) Vydavatel, brněnský Host, Manguelovu knihu zařadil do své Teoretické knihovny. Domnívám se, že to nebyla dobrá volba. Neboť teorie je v této knize pramálo, zato hodně za staletí nastřádané praxe. A také mnoho autorových osobních prožitků, neopakovatelných zkušeností. Dějiny čtení jsou na hony vzdáleny složitým konceptům literárních teorií. Recenzent magazínu The New Yorker je dokonce přirovnal k milostnému dopisu, jímž je vyznávána láska ke čtení. Ovšem toto drobné nedorozumění je mnohonásobně vyváženo zásluhou, že kniha česky vůbec vyšla.

(...) Na skoro pěti stech stránkách se pouští do sympatických úvah na pomezí odborného pojednání o všelijakém pojetí čtení a čistě vášnivého vyprávění nadšeného čtenáře, který se rád podělí o historky spojené s literaturou. (...) "Milostný dopis adresovaný čtení," tvrdí The New Yorker a není daleko od pravdy.