Česká katolická literatura 1918-1945

(...) Práci Martina C. Putny o katolických autorech první poloviny 20. století lze bez nadsázky označit za jeden z nejvýznamnějších počinů ve zpracování moderní literární historie českých zemí za poslední dobu. Kontinuálně navazuje na jeho předchozí knihu z roku 1998, která se věnovala období 1848-1918. Při psaní nejnovějšího díla mohl Putna využít i své další knihy a studie z posledních let, v nichž se věnoval fenoménu katolické literatury po pádu habsburské monarchie. Putnova práce na první pohled upoutá olbřímím rozsahem tisíc čtyři sta stran. Není to však nudný výčet autorů a jejich děl, ale od počátku se jedná o dynamický výklad, zasazený do rozsáhlejších souvislostí. (...) Kniha vyprávějící o hledání nových katolických přístupů k sekularizované společnosti vychází v době, kdy se vedou diskuse o utváření identity českého katolicismu v postkomunistických transformačních procesech. Téma může zaujmout nejen odborníky, ale i poučené laiky, kteří se nezajímají jen o literární dějiny.

(...) Stejně jako v úvodním dílu, i Česká katolická literatura 1918-1945 začíná zevrubným přiblížením evropského náboženského a literárního kontextu daného období. Jak Putna píše, "nově je - vzhledem k dobovému významu - zařazen rovněž kontext vývoje katolicismu amerického". Převážná část knihy je nicméně věnována české (nejen) katolické literatuře v kontextu politického a náboženského vývoje celé společnosti. (...) Putna přitom nepíše jen o katolících. Mnoho pozornosti věnuje i protestantům (jako Jan Blahoslav Čapek nebo Josef Lukl Hromádka) nebo Židům, u nichž podává pozoruhodnou typologii jejich vztahů ke křesťanství a katolické církvi. (...) M. C. Putna se široce rozepisuje i o politickém profilu katolických spisovatelů a o jejich většinou záporném vztahu k Šrámkově lidové straně (kapitoly Katolíci a pravice; Katolíci a levice). Ve druhé z kapitol líčí atmosféru doby, kdy ve studentském podnájmu, který spolu sdíleli básníci Halas a Zahradníček, visel portrét Lenina vedle obrázku Panny Marie.