Snažím se nechodit do knihkupectví, protože vím, jak snadno podlehnu, knihu koupím a těžce jí hledám místo doma. Knize „Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii“ jsem však místo doma našla. Je to kniha, kterou lze číst celou od začátku do konce, nebo z ní vybrat jen nějaké kapitoly, aniž by byl čtenář ochuzen na srozumitelnosti, pokud jde o celkovou dějinnou souvislost. Jde o knihu přínosnou pro odborníky, srozumitelnou pro širší čtenářskou obec.
Šlechtický rod Schwarzenbergů je zde představen ve své komplexnosti. Kniha je rozdělena do čtyř oddílů a jejich kapitol, kdy první s názvem „Schwarzenberské panství – schwarzenberská krajina“ nás seznamuje se zázemím panství, jak hmotným (hospodářské dvory, krajinářství, schwarzenberský patronát), tak lidským (schwarzenberské úřednictvo). Kromě jiného se zde dozvíme například o postihování korupce na panství, nebo o nejrůznějších možnostech podpory studia dětí zaměstnanců. Druhý díl knihy s názvem „Schwarzenbergové, víra a umění v předmoderní době“ čtenáře uvede do vlastních sídel a svatých míst spojených se Schwarzenbergy. Tato převážně uměnovědná část knihy čtenáři přiblíží okolnosti zakládání, přestavování, financování nebo užívání krumlovského a hlubockého zámku, vídeňské rezidence a celý okruh osobností tvůrců, kteří se podíleli na zařizování a výzdobě těchto sídel. Třetí, která nese název „Soukromý a veřejný obraz Schwarzenbergů v moderní době“, čtenáři přiblíží životní osudy Schwarzenbergů (vojevůdců, politiků, hospodářů, manželek, tvůrkyň i zdravotně postižených) způsobem často velmi napínavým, který neubírá na celkové odbornosti příspěvku. Závěrečný díl s názvem Životní styl Schwarzenbergů v 19. a 20. století nám pomocí několika historických oborů přiblíží nejrůznější zájmy Schwarzenbergů (knihy, cestování) včetně jejich životního stylu (doprava, gastronomie, zařízení interiérů) se závěrečnou kapitolou věnovanou schwarzenberským pohřbům v 19. a na počátku 20. století. Jako u přechozích kapitol, i zde čtenář vstoupí do kapitoly dvojnásob závěrečné s přiblížením tématu na celkovém pozadí doby, v souvislostech.
Samotná kniha je (v současné době až nezvykle) dobře vypravena. O obsahu, předmluvě, doslovu, poznámkách a jiných samozřejmostech (i když nesamozřejmých) se zmiňovat nebudu. Dovolím si poukázat na několik milých detailů, jakými je přehledný seznam Schwarzenbergů na předsádce, uvedení manifestů české šlechty z let 1938-1939, bibliografie k jednotlivým osobnostem, místům a vůbec oborům spojených se Schwarzenbergy, která je obsahem celého oddílu V. Kromě bohatého komentovaného obrazového doprovodu je každá kapitola uvedena vstupním symbolickým výřezem fotografie, a knihu si během čtení může čtenář zakládat dvěma textilními záložkami - atlasovými stužkami v barvě původního schwarzenberského erbu (do r. 1599) modré a bílé (stříbrné).
Kniha krásná na pohled i na „poslech“ představuje Schwarzenbergy se snahou o co největší objektivitu, která by měla být základním rysem historického díla. Její výpověď je na zcela jiné úrovni, než tato země zažila v nekritickém omílání zažitých historických nepravd, které zazněly během prezidentské volební kampaně, a to nejen ze strany „lidu“, ale i od veřejných činitelů. Kéž by tato kniha alespoň částečně splatila dluh vůči české šlechtě, jak si přejí autoři doslovu, tak i dluh vůči opravdové znalosti vlastních dějin.
Snažím se nechodit do knihkupectví, protože vím, jak snadno podlehnu, knihu koupím a těžce jí hledám místo doma. Knize „Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii“ jsem však místo doma našla. Je to kniha, kterou lze číst celou od začátku do konce, nebo z ní vybrat jen nějaké kapitoly, aniž by byl čtenář ochuzen na srozumitelnosti,
...