(...) Sukova kniha je informačně nabitá, nápaditě vystavěná a až na některé příliš popisné pasáže skvěle napsaná. Autor obratně pracuje s pojetím dvojí řeči, podle něhož byli komunističtí pretendenti stejně jako političtí disidenti přesvědčeni o legitimitě (správnosti) svého počínání a o vlastní pravdě. Jeho výklad se zároveň snaží vyjádřit všudypřítomné napětí mezi „bezmocí“ československého disentu změnit politické kormidlo dějin a morální (existenciální) „mocí“ v podobě neoblomného stanoviska. Havel je představen nejen jako dramatik a výrazný intelektuál vstupující do politiky, ale také jako lidská bytost se svými chybami a slabostmi.