Kniha historika a spisovatele pana Vondrušky se čte snadno, téměř sama, čtenáře baví a vtáhne jej do děje a vyučuje historii tou nejpříjemnější a nejstravitelnější formou, tedy aniž by si byl vyučování vědom.
Přesto však je patrné, že autor je především historikem a teprve potom spisovatelem. Ačkoliv je totiž zřejmě určena dospělému čtenáři, soudě alespoň dle četnosti a způsobu popisu milostných scén či tužeb svých hrdinů, mnohde jinde svým jazykem i stylem připomíná spíše dobrodružné romány pro děti a mladší náctileté. Z hlediska náročnějšího čtenáře, jenž by mohl očekávat jazyk i styl tématu přiměřenější, tak možná poněkud ztrácí na půvabu, na straně druhé to přispívá ku zmíněné již lehké stravitelnosti textu.
Drobnou výtku si však zaslouží i autorovy nedostatky v oblasti historické, a to konkrétně neznalosti z historie křesťanského myšlení (z náznaků soudím, že autor je vyznání atheistického, ani to jej však nezbavuje povinnosti znát alespoň základy myšlení a nauk, jež byly pro dobu, jím samým jmenovanou co jeho nejoblíbenější, zcela určující). Těžko by kdokoli v době konce dvanáctého století mohl užít, byť i jen v myšlenkách, pojmu neposkvrněného početí Panny Marie, jestliže toto dogma bylo těmito pojmy definováno až na prvním vatikánském koncilu ve století devatenáctém (nemluvě už vůbec o tom, že se zde nejedná o ono početí, jímž v ní byl počat Ježíš Kristus, nýbrž o to, jímž byla počata ona sama v lůně své matky).
A už vůbec by žádný vzdělanější člověk oné doby, tím méně pak papež Inocenc III. — a to by měl historik vědět zcela jistě —, neuvažoval o Jahvem židů, Alláhovi muslimů a Bohu křesťanů jako o třech různých bozích. To je vidění a vyjadřování soudobé úpadkové nedovzdělanosti, ne však přelomu dvanáctého a třináctého století. Je nutno si uvědomit, že šlo o dobu velkého rozkvětu evropské vzdělanosti, kdy pod vlivem opětovného objevení Aristotela, zprostředkovaného Evropě arabským světem, rozkvétala filosofie i theologie do mimořádných výšin a na obzoru se již rýsoval génius sv. Tomáše Akvinského. Jak řečeno, historik by toto měl znát alespoň v obrysech.
Přes uvedené výtky jde však o čtení zábavné a poučné zároveň a já se již těším na zpřístupnění navazujících dílů Přemyslovské epopeje v e-verzích. Marcel Svitalský (P.S. pro kosmas.cz: bylo by dobré, kdyby tento formulář zachovával z formátování alespoň odstavce.)
Kniha historika a spisovatele pana Vondrušky se čte snadno, téměř sama, čtenáře baví a vtáhne jej do děje a vyučuje historii tou nejpříjemnější a nejstravitelnější formou, tedy aniž by si byl vyučování vědom.
Přesto však je patrné, že autor je především historikem a teprve potom spisovatelem. Ačkoliv je totiž zřejmě určena dospělému
... 
