Píši Ti s láskou

Ing. arch. Martin Říha
Paní Jarmila Křížová je bojovnice, angažující se za zachování územních ekologických limitů těžby v Severočeské hnědouhelné pánvi, a při těchto aktivitách jsme se také seznámili. Pozval jsem ji na besedu STUŽ v Domě VTS na Novotného lávce, aby nám povyprávěla o strastech a starostech lidí, žijících v Horním Jiřetíně v Černicích a v Litvínově, ohrožených těžbou povrchového velkolomu Čs. armády v případě prolomení nepřekročitelných hranic těžby, stanovených usnesením vlády ČR č. 444/1991. Ukázalo se, že paní Křížová není jen dobrá vyprávěčka, což by mohlo souviset s jejím dlouholetým působením jako knihovnice, ale že je i spisovatelka. Pozvala nás tehdy na jaře na podzimní křest její další knihy – Píši Ti s láskou.
Forma i obsah té knihy jsou jen zdánlivě triviální – vybrané úryvky z milostné korespondence dvou mladých lidí z let 1916 – 1924, pospojované autorčiným doplňujícím textem do souvislého vyprávění. Jenže pro dnešního čtenáře, pokud je jen trochu vnímavý a znalý kulturně-historických i politických a sociálních kontextů, má ta knížka ještě několik vrstev, které stojí za zaznamenání.
Především je to příběh o lásce, měnící se v průběhu osmileté známosti z bláznivé zamilovanosti postupně do věcnějšího a odpovědného vztahu nejen k sobě navzájem, ale i k rodičům, příbuzným a známým. O vztahu, který vydržel dnes neuvěřitelnou dobu studií a vojny u muže a skončil skutečně sňatkem, založením rodiny a celoživotním soužitím. ´To je dnes, kdy známosti jsou krátké, sňatky často spíše jako happeningy, které je třeba si užít, ale jsou považovány za nezávazné, často nevydrží ani do zletilosti dětí a mnozí rodiče žijí jako „single“ tvrdíce, že úřední sňatek je zbytečný, věc takřka nevídaná.
Je to také příběh dvou mladých lidí, kteří ve svém věku píší nádherným, dnes sice trochu starosvětsky znějícím jazykem, ale dokládajícím mimoděk i kvalitu tehdejšího školství a výchovy v rodině, a to i u chudých lidí.