Mikro

Já jsem měla broučky vždycky ráda. No myslím jak ten Večerníček, tak skutečný běhající hmyz. Brouci jsou fajn, jsou zajímavý, záhadní, krásní.

A pak jsem si přečetla Mikro! Proboha, kdybych měla sotva centimetr, asi bych brouky moc v lásce neměla. Natož pak ty z deštných pralesů na Havaji! To bych asi vyletěla z kůže, ale nejdřív bych ještě stačila hrůzou umřít. I když nevím, co mi tu hrůzu nahání víc - to že budu mikroskopických rozměrů, nebo to, že když budu takhle maličká, může mě sežrat brouk? Asi je to jedno... I když ta variant první je asi horší - kvůli té bych byla jednohubka pro chrobáka.

No každopádně mohu říct, že jsem byla opravdu zvědavá, jaký ten příběh bude. Znám Jurský par a vím, že Michael Crichton zemřel dřív, než knihu dokončil - to příběhům většinou škodí. Mikro není ten případ - Richard Preston to dokončil výborně. Jasně, kdyby to byl dopsal pak Crichton, nejspíš by to bylo ještě lepší a já knížce dávala pět hvězdiček, ale to už je osud. I tak jsem za tu knížku ráda a jsem ráda, že jsem se do ní pustila.

Mikro se čte totiž docela samo - já ho zvládla za jedno odpoledne. Bude to tím, jak je knížka napínavá, zábavná, děsivá, má spád a je i poučná - to je vskutku hodně na jednu knihu. Bavila mě, a proto si vysloužila čestné místo v mojí knihovně.