Od konce devadesátých let se Hana Sánerová, působící na pařížské Sorbonně, vrací ke svým dávným zájmům beletristickým. Je autorkou nezvyklých knížek z pomezí fiktivního eseje a autobiografického románu, při kterých se musíme ptát, kde je hranice mezi vzpomínkou a snem nebo imaginární představou. Takový je i její deník plný úvah, dokládající, že i...