Bez nadsázky jedním z nejvýznamnějších edičních počinů na poli staré české literatury je nové kompletní vydání Kroniky české Václava Hájka z Libočan, které pro nakladatelství Academia připravil Jan Linka. (...) Linkova edice v knize s původními ilustracemi byla pořízena metodou tzv. transkripce. Tedy přepsáním původního textu do současného gramatického a hláskového systému, takže ji lze de facto bez problémů číst a užít si dobového jazyka i způsobu autorova vyprávění, (...) Díky tomu jeho kronika sice unikla na rozdíl od řady podobných děl protireformačním nástrahám, její nespolehlivost, na kterou poukazovali mnozí historikové včetně Gelasia Dobnera, Josefa Dobrovského či Františka Palackého, je však evidentní. Což ovšem nikterak nesnižuje význam současného vydání, které je v pro nás "čitelné" podobě vlastně vůbec první: zahájenou prvorepublikovou edici nedovolila dokončit druhá světová válka a na začátku 80. let 20. století se podařilo vydat pouze nekompletní výbor.