Noční pád

Letecké neštěstí, k němuž došlo v roce 1996 v New Yorku, zřejmě u většiny českých čtenářů už za ta téměř dvě desetiletí upadlo poněkud v zapomnění. Pokud si osvěžíte paměť třeba na stránkách Wikipedie, nepochybně narazíte i na otázku, okolo které se celá knížka točí. Totiž byla příčinou onoho nočního pádu opravdu nějaká tragicky banální technická závada, nebo letadlu k zemi někdo z nedbalosti či dokonce úmyslně pomohl?

John Carey a jeho manželka Kate Mayfieldová se ve dnech, kdy od neštěstí uplynulo právě pět let, snaží přijít pravdě na kloub. Jde o nanejvýš sympatický pár [„Mohl bych sepsat dlouhý seznam toho, na čem se neshodneme (v hudbě, jídle, pití, přístupu k práci, poloze záchodového prkýnka a tak dál), ale z nějakého důvodu jsme do sebe blázni.“], a komu bude navíc po chuti i nejednou naprosto politicky a genderově nekorektní Johnův humor, nebude se mu na konci knihy s touto dvojicí chtít rozloučit.

Hledáte-li v detektivce akční scény, dramatické honičky a krvavé scény, budete zklamáni. Až na jedinou rvačku, která navíc podle mého názoru z knihy tak trochu nepatřičně trčí, totiž vlastně budete svědky vzpomínání, rozhovorů, uvažování. Přesto je to celé po čertech zajímavé a napínavé.

Závěr je na jednu stranu překvapivý, na straně druhé ho bylo vlastně možné předvídat. Nechci vás připravit o čtenářský zážitek, proto nemohu prozradit víc. Také zde platí staré známé proti gustu žádný dišputát, ale podle mého soudu jde o vyústění, který nemá chybu. Nejen kvůli němu, ale i třeba kvůli perfektnímu překladu Pavla Bikače, který ani jednou nezaklopýtá, se vyplatí Noční pád číst.

E-kniha je, alespoň tedy ve formátu MOBI, ve kterém jsem ji přečetl, bezchybně upravena.

Noční pád byl mé první setkání s Nelsonem DeMillem, a hned napoprvé mu rád dávám plný počet bodů. Skoro se obávám, že sáhnu-li po některé z dalších jeho knih, přeložených do češtiny, budu možná zklamán (doporučíte mi některou?). Noční pád, Nelson DeMille a John s Kate totiž nastavili laťku hodně vysoko.

Mně se kniha nelíbila. Příliš rozvleklá až nudná. Některé události, jako odjezd obou hlavních aktérů na zahraniční mise, vyzněly v daném zpracování coby úplně zbytečné. Promluvy protagonisty - vypravěče, vedené lehkým tónem za neustálého užívání jakéhosi osobního humoru, mi po několika stranách už docela lezly na nervy. Téma mohlo být zpracované mnohem poutavěji, hutněji,s větším spádem, dramatičností apod. Mnoho stránek tady bylo popsaných zcela bezúčelně, jakoby autor jen plnil předem stanovený počet slov. Ke konci už jsem to dočítala jen s přemáháním, stránky brala po dvou až po třech. Ztráta času. Kniha však byla nedávno zpracována a vydána v audio podobě, s dobrými herci a chci věřit, že tvůrcům této literární dramatizace se podařilo původně chabé dílo alespoň trochu pozvednout.