Někdy musím lidi obdivovat. Před pár lety v zimě jsem měla žákyni se psem, kteří ke mně přišli dost neobvyklým způsobem. Plnou rychlostí se z kopce řítila majitelka, seděla při tom na zemi s nohama nataženýma před sebe a držela v ruce vodítko velmi šťastného bernského salašnického psa. S úsměvem od ucha k uchu, s plácáním uší a sršící chutí do...