Čtyři klíče

Dobrá knížka má tu vlastnost (pro mě, ale myslím, že to platí i obecně), že čtenáře svým dějem nebo prostě pojetím strhne a člověku se od ní nechce odcházet do světa běžných rutinních záležitostí jako je chození do práce, úklid, vaření, praní... A ta druhá, pro mě důležitá věc, že se vžiju do určité postavy (či postav) tak, že s nimi jakoby srostu, že v ně věřím a že když mi je autor (zde autorka) nechá zemřít, neubráním se slzám. Tato knížka pro mě učinila obě tyto služby (díky za to!). Musím se přiznat, že žánr sci-fi a fantasy román není zrovna tím, po čem bych sáhla toužíc po strhující četbě. Ale díky této knize jsem žánru fantasy přišla na chuť. Líbí se mi to, že při tom, jak se musí dodržet určitý výčet postav dobrých a zlých, čarodějů, mágů i lidí obyčejných, je skryto odvěké a hluboce niterné poselství. V podstatě jde o boj dobra a zla. Každý z nás dostane příležitost si vybrat, jaké síle sloužit. (Dle mého osobního názoru to ani nejsou dvě oddělené mocnosti, ale dva póly jediné energie a mezi nimi je celá škála, nazvěme to odborně vlnových délek.) Prostě nikdo není úplně zlý, ale nikdo taky není dokonalý, úplně dobrý. Stejně jako nejdříve Šakeh, potom Bezejmenný, dál Stín a úplně nakonec Ramin dostal příležitost odpykat svou vinu a dokázat, že v něm zůstal dobrý člověk, tak i my máme stejnou šanci. Pokud se rozhodneme pro zlo, nemusíme v podstatě vynaložit žádnou snahu, stačí podvolit se, nechat se ovládnout Beahovou temnou mocí. Je-li naší volbou dobro, máme to zatraceně těžké! Stejně jako Stín nesl následky svých činů, které v podstatě konal ovládán Zlem, trpěl bolestí mučen pozůstalými svých obětí, i my si své viny neseme celým životem a i když je nám odpuštěno ( pozůstalí se na nás vyřádí a už nemají potřebu nenávidět) my sami nezapomínáme. Nevím, do jaké míry Bezejmenný litoval svých činů, mám pocit, že od nich byl oddělen, že je konal jako někdo jiný a tudíž necítil bolest, jakou působí prozření, jaké to je někomu ublížit, někoho zabít a vzít ho tak jeho nejbližším. Cítil snad jen tu bolest tělesnou a pak ho určitě nejvíc ranil odmítavý postoj Marsiany. Nejvíc je mi Stín blízký tím, jak se rozhodl, že i když jsem ne úplně ve všech vypjatých situacích věřila v jeho pevný postoj, vytrval ve svém boji, prokázal nadlidskou sílu (jak sám říkal, přišel z Kruhu, kudy i odešel, takže byl asi něco trochu víc než jen "pouhý" člověk ). A přeju mu, aby se na těch nekonečných ( možná že bílých pláních) sešel s Marsianou - s Marsianou, která mu již odpustila!Zrovna jsem chtěla napsat, že by tam možná bylo dobré nakreslit plánek, jelikož jsem člověk, který se při výčtu míst ztrácí, ale náhodně otevřu knížku a ejhle - teď koukám, že jsem nedočetla úplně do konce, mrká na mě mapka a epilog. A pak, že kouzla neexistují, prosím Vás!:-)Těším se na další román od Zuzany Hlouškové!