Host 2014/5

Co dělá z knih literární klasiku? Osobní vkus autorů učebnic? Rákoska učitelů? Interpretační nehybnost textu, s níž se všichni setkali a setkávají při povinné školní docházce? Opakující se divadelní a filmové adaptace? Křížovky? Slovo klasika pochází z latinského classis, třída, jinými slovy znamená, že máme mít co do činění s prvotřídním materiálem, historickou špičkou. Má ale česká literární klasika nárok být špičkovou i mimo svůj historický kontext? Snese její aktualizaci obyčejný čtenář, konzervativní intelektuál i samo dílo? To vše jsou otázky, na které se mimo jiné snaží odpovědět téma aktuálního čísla Hosta. Literární historik Václav Vaněk zde například nemilosrdně kritizuje školní výuku literatury a italský bohemista Alessandro Catalano popisuje literární cesty Karla Čapka italskou společností. Čtenář ale nežije jen léty prověřenou klasikou. Třeba Jakub Řehák ve svém eseji s environmentální pečlivostí čte a třídí současnou českou poezii, což mimo jiné doporučuje i kavárenským revolucionářům ohánějícím se angažovaností. Naopak se zdá, že spisovatel Václav Kahuda existuje v jakémsi mimočasí, z něhož se teď po dekádu dlouhé přestávce vrací k románové tvorbě, aniž by, jak nasvědčuje rozhovor v tomto čísle, ztratil cokoli ze své sdělnosti a naléhavosti. Ať už žijete včera, dnes nebo někdy jindy, přeji všem inspirativní čtení.