(...) Začíst se do té tlusté knihy je velmi snadné, jakkoli není určena svátečním čtenářům. Pesslová předpokládá publikum sečtělé, které má přinejmenším mlhavé povědomí o tom, co se děje v knihách, jako je Srdce temnoty, Portrét umělce v jinošských letech anebo třeba Hluboký spánek. (...) Pesslová přichází s postmoderní metaforikou, která předpokládá, že žádnou originální metaforu vymyslet nelze, a tudíž je nezbytné přiznat a citovat původní autory. Je v tom samozřejmě nedůsledná, protože jinak by podobné vsuvky příběh zcela zahltily, ale i tak to dodává knize svébytnou ironii. (...) Svižné dialogy, neotřelé situace a onen přemoudřelý styl dávají dohromady brilantní text, při jehož čtení žasneme, jak někdo tak mladý může být takhle talentovaný.