Koukolíkovo burcování k aktivnímu životu je zřejmě příhodné v každé době. Stejně jako jeho výzvy ke kritickému myšlení, které zabraňuje „cestám do nekonečných omylů“. Jen je těžké se s ním shodnout na tom, jak by se toto myšlení mělo konkrétně projevovat. Autora totiž před některými stereotypy neochránilo.