(...) Rea Michalová (1980) připravovala monografii o sedmi stech padesáti stranách deset let. Ideové zápletky provokativního, leč pohříchu též doktrinářského, myslitele rekonstruovala ze stěžejních i zapomenutých archiválií. Pozůstalost salónního revolucionáře ovšem s předstihem probrala tajná policie. O životopisnou pointu se postarala mediální štvanicí, následovanou Teigovým srdečním kolapsem a vzápětí tragickými sebevraždami obou jeho partnerek. Dobové okolnosti dokládá historička umění naprosto přehledně: v červnu 1950 byl po inscenovaném přelíčení oběšen Záviš Kalandra, zatímco jeho přítel Karel Teige, věrozvěst člověka budoucnosti, ve stresu dožíval. Teigovy estetické vize dávkuje badatelka tak, aby se je dařilo chápat – od písemnictví přes architekturu, scénografii, knižní grafiku, tvorbu plakátů až třeba k pohledům na kinematografii... Sociální utopie, neboli moderní osvobození lidstva od zátěže tradičního údělu, hlásal Teige právě v těchto širších souvislostech. Jeho publikace mívaly charakter proklamací, popřípadě návodů k činnosti. Jednu snahu po druhé přibližuje autorka víceméně chronologicky i s jejich vývojem.