(...) Plasticky je v knize vylíčena například geneze Stalinových vztahů s Leninem: nešlo o střet dvou kvalitativně různých podob revoluce, lepší a horší, ale o souboj dvou typem identických dravců, ve kterém vyhrál ten, jemuž ve finále zbylo víc vůle k moci a fyzických sil.
Značný prostor Chlevňuk věnuje také popisům Stalinova úřadování ve snaze zprostředkovat, co Stalin skutečně o povaze své vlády věděl a o čem vědomě rozhodoval. Od většiny nacistických vůdců se lišil jednoznačnou rétorikou: k označování svých činů neužíval krycí metafory. Chlevňuk na mnoha místech cituje z papírů, kde Stalin nařizuje, že toho či onoho člověka je potřeba prostě zavraždit.
Je to příběh, jehož podstatou se stalo odhazování lidské zátěže, od začátku do konce. Systém, do kterého Stalin nastupuje, nabízí nebýt na nikom a ničem závislý. Diktátor se té možnosti chápe a situaci celý svůj život dál zjednodušuje, sráží jednoho potenciálního protivníka po druhém.