Ségry

(...) Autorka má cit pro témata, která se dotýkají téměř každé dospívající dívky, a v Ségrách tomu není jinak. Vytoužená sestra Amara je samozřejmě úplně jiná, než si Raina představovala. Navíc je tu věkový rozdíl, který na dlouhá léta komplikuje jakoukoli zajímavou hru. Raině se tak neustále vrací otázka „Proč jsem vlastně chtěla ségru?“ Věčná otázka, v níž se točí sourozenecký vesmír milionů starších sester - a puberta ji jen zintenzivní. Zvlášť na společné týdenní cestě autem za příbuznými.

Po epizodickém vyprávění komiksu Úsměv americká kreslířka Raina Telgemeierová ve volném pokračování zdařile konstruuje ucelený příběh o frustracích ze sourozeneckých půtek. Tragikomický děj plný dětského hašteření a nevražení nakonec dovádí ke smířlivému, trochu útěšnému finále.

(...) Ségry jsou přes svůj zdánlivě naivní pohled až překvapivě vyzrálá sonda do bláznivého světa rodiny. Do světa, kde přes všechnu snahu vládne chaos, kde se páchají malé genocidy na domácí zvířátka, děti i dospělí mají stejně vážné i malicherné důvody ke vzteku, vedrem počínaje, prasklou pneumatikou nebo pocitem neoblíbenosti konče. Důležité je, že Telgemeierová dokáže s minimem prostředků a ve zkratce vystihnout i tiše probublávající podtón vřelosti, kterou k sobě členové rodiny cítí. I když to někdy sami netuší. Uvědomují si to, až když opravdu poslouchají toho druhého. Když sundají sluchátka, odloží čmárátka, nebo se přestanou brát tak vážně.

(...) Telgemeierová na vlastní dospívání pohlíží se sympatickým nadhledem. Vypráví spoustu příhod, ve kterých zdaleka není za hrdinku. Zachycuje stále rostoucí žárlivost vůči mladší sestře (nejprve kvůli pozornosti rodičů, později kvůli talentu). Také se věnuje životu rodičů, kteří kvůli třem potomkům museli značně změnit vlastní touhy a potřeby. Co zní téměř melancholicky, je naštěstí podáno velmi zábavnou formou. Hádky mezi sestrami jsou komické, totéž platí pro flashbacky ztvárňující vývoj sesterského soužití. Ségry jsou sympatickým pohledem na ženské dospívání a nebýt fantastického Přízračného světa Daniela Clowese, mohlo by jít o kandidáta na titul nejlepší komiks o ženské pubertě.