Umění a sociální transformace: pravda, autonomie a společenské makrostruktury

Koncepční úvahy k situaci současného umění a estetického myšlení Lamberta Zuidervaarta představují nejen významný příspěvek k pozici tvorby v dnešním světě, nýbrž i výzvu k domýšlení v lokálním kontextu. Ze zřejmých důvodů: Lambert Zuidervaart chápe umění primárně jako sociální instituci, což znamená, že jeho výklad je vždy zasazen do širších souvislostí, v nichž teprve je možné re-formulovat klasické pojetí umělecké tvorby a nároku uměleckého díla na pravdivost pro dnešní dobu, jejíž základní parametry jsou značně odlišné (například právě důrazem na veřejný prostor v rámci globalizovaného světa). Zuidervaartovy úvahy jsou za prvé velmi dobrým příkladem estetického myšlení po Adornovi a Heideggerovi, aniž se vyhýbají diskusi s analytickými směry v anglosaské filosofii, ač ve všech případech jde o kritický dialog.