Příběh Václava Hanky, bibliotekáře Českého vlasteneckého muzea, a jeho přátel kaplana Borče, justiciára Sklenčky, básníka Lindy a malíře-restaurátora Horčičky, kteří na podzim roku 1817 obeznámili českou veřejnost s rukopisem královédvorským a zelenohorským. Kniha přináší nové překvapivé okolnosti nálezů Rukopisů a zpochybňuje možnost, že by šlo o padělky.