Reportáž, psaná na oprátce

Vlastně až téměř po třiceti letech jsem se odhodlal přečíst tuto knihu; koupil jsem si v roce 1995 první vydání a protože jsem z generace, které bolševici téměř všechno "povinné" znechutili, rozhodl jsem se tuto zprávu přečíst až teď. Vlastně až poté, co jsem dočetl knihu Petra Koury o Vladislavu Vančurovi. Měl jsem trochu obavy, zda dokážu číst bez předsudků, a myslím, že mi to šlo. Jako historický dokument je to kniha neocenitelná, z mého pohledu je nepochopitelné, proč komunisti tak lpěli na tom, vyřadit poslední 3 motáky z knihy - právě naopak tato pasáž mi Fučíka lidsky trochu víc přiblížila. Co se týče kvality textu, tak tam už jsem na pochybách (samozřejmě, nemůžu z vlastní zkušenosti popsat dění na gestapu...), protože v určitých momentech je tam tak strašně patosu, který jen tak nemohu vstřebat. A co si budeme namlouvat, Fučík byl bigotní komunista, upínal se k lepším zítřkům a ani nepředpokládal, že po válce může být nastolen jiný, než "krásný" režim. Celkově. dokument ano, literatura moc ne.