Žáby v mlíku: Vojensko-historická mystifikace na téma Mnichov1938

Než se začalo v knize 'bojovat', četlo se mi to docela dobře. Pak se v ní ale začalo objevovat obrovské množství chyb, ukazující na ne zrovna nejlepší autorovu znalost prvorepublikové armády. Chvíli jsem se snažil chyby vypisovat, ale nakonec jsem to vzdal. Uvedu jen několik příkladů: Autor např. v knize operuje s 1. pěší divizí, která ale za mobilizace zanikla, když byly její jednotky rozděleny mezi Skupinu 2 a Okrsek Praha. Dále 13. a 14. divize nebyly po mobilizaci částečně motorizované, ale jen pěší - to má autor asi od Johna. Problémy má autor také z názvoslovím - SPO znamená smíšený předzvědný oddíl a ne samostatný předzvědný oddíl jak píše,SOS má být správně Střáž obrany státu a ne Sbor ochrany státu, financové jsou nazývání pohraničníky, ze strážních a hraničářských praporů jsou občas pluky, z letek autor někdy dělá perutě. Následují technické detaily - kanon LT vz.35 má ráži 3,7 cm a ne 4,7 cm, 2 letky b-71 nemohly svrhnou při náletu 40t bomb, tolik prostě neunesly, těžký moždíř vz.36 neměl dostřel 20 km ale jen asi 12 km. Už vůbec netuším, kde autor vyhrabal organizaci rychlých divizí, je zcestná. Navíc mají podle autora rychlé divize před protiútokem víc tanků, než kolik jich v té době měla celá čs. armáda v roce 1938 dohromady. Vypisováním chyb jsem popsal několik stránek a tohle je jen malá ukázka. Navíc celá knížka není o tom, co by se stalo, kdybychom se v roce 1938 bránili, ale o tom, co by se stalo kdybychom znali přesně plány německého útoku, bránily bychom se a naši generálové by byli bezchybní géniové, kteří hravě odhalí myšlenky jejich německých protivníků. Navíc když už je z toho takové sci-fi, tak by to možná chtělo víc napětí.

Překlepy nechme stranou, i tak si náročnější čtenář neužije. Kniha se sice pěkně čte, ale děj je vystavěn jen na přáních autora (a na snaze utvrdit předem daný vlastní postoj, co z knihy trčí jak sláma z bot), bez reálně vyhlížejícího či aspoń uvěřitelného základu. Možná bychom se měli odrazit od letmo pronesené poznámky někde na straně 645, že '... pravděpodobnost sledu událostí, která vedla k současné pro RČS příznivé situaci, byla asi jedna ku milionu'. Ta vyumělkovanost zvratů děje v knize, jako na potvoru vždy osudově příznivých pro RČS, je opravdu dost směšná. V reálu by byla ta pravděpodobnost ještě podstatně nižší. Naproti tomu je nutné na knize ocenit detail, do jakého autor děj propracoval, zejména v závěrečných poznámkách a fiktivních životopisech jednajících osobností. Osobně jsem z téměř každé stránky knihy cítil podbízivost vůči početné - snad i převažující - veřejné náladě a snahu ukojit nejznámější historické trauma zažité v našem národě. Ono to přitahuje každého, představit si, co by, kdyby... Jestli chcete vědět, jak by to skutečně a reálně mohlo být v případě rozhodnutí čsl. vlády bránit se, doporučuji spíš nenápadnou knihu rozhlasového dramaturga Oldřicha Knitla Český sen, která je opravdu pěkným dílem tzv. spekulativní historie (vyšla v roce 2004, asi je už rozebraná). Množství pravopisných, ale i věcných chyb je v ní asi o dva řády nižší, fiktivní historie pojatá stručně a střídmě, s logickými vývody a uvěřitelnými důsledky, a bez líbivých a bombastických obrazů. I ta sice na každé stránce prozrazuje zjevné autorovo přesvědčení, ale nepůsobí dojmem, že by ho autor chtěl někomu vnucovat. V každém případě: čtěte a dělejte si vlastní úsudek, bez ohledu na to, kam Vás autor okatým i skrytým způsobem zavádí.